úvod   |   redakce   |   napište nám!   |   předplatné   |   inzerce
titulní strana (pdf)
rubriky
Publicistika
Na mušce
Svět vědy
Scéna
Auto & Moto
Cestování
Bydlení
Menu
Zdraví
Společnost
redakce
Redakce
Dopisy
Předplatné
Inzerce
Na mušce
10. prosince 2006
NA MUŠCE
Daniel Deyl
Jednou Michal Pohanka, podruhé Miloš Melčák. Množící se zběhové (byť ještě ne přeběhlíci na druhou stranu fronty) ze sociální demokracie mohou naznačovat, že Jiří Paroubek sklízí, co zasil: začíná se kolem něho utahovat tyranská smyčka.
Diktátorovi se to stává běžně. Jak jednou začne vládnout tvrdou rukou, nemá cestu zpět: jediné, co může dělat, aby se udržel nad vodou, je přitvrdit - znovu, ještě jednou a ještě o kousek. Takového člověka posléze opustí i zbytky ambicí vládnout ve smyslu řízení chodu země; veškerou energii věnuje vlastnímu přežití. Nejprve mu jde o přežití politické, ale jak se smyčka utahuje, stále zřetelněji bojuje o přežití fyzické. Diktátor se musí zbavovat dalších a dalších lidí, protože nemůže nikomu věřit; tím se ze spojenců stávají nepřátelé a každá další čistka musí být razantnější než ta předchozí. Proto ani přátelé Fidela Castra přesně nevědí, kde bydlí; proto Saddáma Husajna udali vlastní lidé; proto Josif Stalin zemřel sám, když se jej lékaři báli vyrušit.
Jiří Paroubek samozřejmě tak daleko nedošel (a bude-li k němu osud milosrdný, ani nedojde). Když však teď nemá, čím jiným by nespokojencům zacpal ústa než právě svou tvrdou rukou, zjišťuje, že jeho karta je najednou velice slabá. I kolem něho se utahuje tyranská smyčka. (Také je ovšem možné rozehrát kakofonii spikleneckých teorií: Paroubek celou show Pohanka - Melčák potají diriguje nebo v tom má prsty KGB či UFO. Vyjde to celkem nastejno.)