úvod   |   redakce   |   napište nám!   |   předplatné   |   inzerce
titulní strana (pdf)
rubriky
Publicistika
Na mušce
Svět vědy
Scéna
Auto & Moto
Cestování
Bydlení
Menu
Zdraví
Společnost
redakce
Redakce
Dopisy
Předplatné
Inzerce
Publicistika
10. prosince 2006
Mrtvoly v sudech na dně Orlíku
Karolína Kučerová
Koncem roku 1993 začali kriminalisté vyšetřovat smrt vymahače Jiřího Vrby. Byl zastřelen za bílého dne v neděli 21. listopadu a u jeho těla našli hromádku peněz v hotovosti. Tuto vraždu policie nikdy neobjasnila, zato se díky ní dostala na stopu gangu takzvaných orlických vrahů.
Při pátrání po pachateli michelské vraždy se policisté od svých informátorů doslechli o partě, která zabíjela podnikatele a házela je v sudech do vody. Postupně zjistili, že původním zdrojem těchto informací je jistý Ludvík Černý, řidič z povolání. „On je šířil trochu jako svoji vizitku, protože po rozpadu gangu hledal práci,“ vysvětluje spisovatel Viktorín Šulc, který se slavným kriminalistickým kauzám podrobně a dlouhodobě věnuje.

Kam dojela avie

Vyšetřování postupně odkrývalo okruh podezřelých, kteří se dobře znali a kteří mohli mít na svědomí i několik let stará zmizení podnikatelů, jejichž těla se nikdy nenašla. Smyčka podezření se stahovala především kolem Karla Kopáče, bývalého člena policejního Útvaru rychlého nasazení (URNA). Od ledna 1994 byl po autonehodě upoután na invalidní vozík, předtím dělal ochranku jednomu ze zmizelých podnikatelů Aleši Katovskému.
V roce 1994 policejní potápěči pátrali po sudech s mrtvolami na dně Slapské přehrady, ale nic nenašli. Až v roce 1995 zjistili, že si podezřelí Kopáč a Černý půjčili avii právě v noc, kdy zmizela další z obětí, číšník Leorenti Lipoveci, a podle počtu najetých kilometrů odhadovali, kde by sudy mohly být. Tak přišli na přehradu Orlík a okolí Žďákovského mostu. Karel Kopáč tu navíc kdysi s URNOU cvičil bungee jumping, a tak věděl, že pod mostem je voda hluboká.
V červenci 1995 tedy potápěči začali prohledávat dno přehrady -nejdříve pod záminkou, že jde o ekologický průzkum. Po čtyřech dnech práce ze studené vody vylovili první sud: skrýval tělo Leorenta Lipoveciho, zasypané hydroxidem sodným, látkou, která se v průmyslu používá nejčastěji ke zmýdelňování. „Později obvinění vypověděli, že to s tím hydroxidem možná přehnali, protože se z otvoru v sudu valil takový dým, že se báli, aby se neroztrhl,“ vzpomíná Viktorín Šulc.
Vyzvedávání sudu ze dna Orlíku sledovaly televizní kamery, protože informace o opravdovém účelu průzkumu unikly na veřejnost. Karel Kopáč tedy věděl, že u něj doma brzy zazvoní policie. Čekal s pistolí přiloženou k hlavě a vyhrožoval, že se zastřelí. V místnosti s ním byl policejní vyjednávač. Když zazvonil telefon, policista po něm skočil a střelu odvrátil. Kopáč se střelil do rozkroku.
Výslechy zatčených zprvu nevypadaly nijak nadějně. Přestože byl Ludvík Černý hlavním vykonavatelem vražd, o svých činech nikdy nevypovídal. Ani Karel Kopáč nebyl zpočátku ve vězeňské nemocnici nijak sdílný. Kriminalistům si stěžoval na proleženiny a úporné bolesti. Když mu detektivové sehnali rehabilitační sestru, postupně se rozpovídal. Byl však ochoten mluvit jen s jedinou vyšetřovatelkou, s Jiřinou Hofmannovou. „Úraz, který ho ochromil, ho zároveň změnil. Svědčí o tom i jeho sebevražedné pokusy. Byl to člověk, který vyznával kult těla, a najednou to všechno bylo pryč. Nezbyla mu žádná náhrada. Myslím, že už mu dneska nejde o nic víc, než aby celá pravda vyšla najevo,“ popsala policistka své dojmy ze série výslechů Karla Kopáče.

Oběsil se na pyžamu

Kopáč postupně udal své kolegy a jeho výpověď pomohla kriminalistům k rozkrytí struktury celého gangu: „Nebyli to žádní kamarádi, spojovaly je jen peníze. Kopáč byl šéf, mozek celé skupiny, Vladimír Kuna byl něco jako týlové zabezpečení, vymýšlel, jak naložit s mrtvolami, a Ludvík Černý byl hlavní vykonavatel - i když tomu ani sami policisté nechtěli věřit,“ shrnuje Viktorín Šulc zjištění policie. Černého věta „to jsem ale čtverák“, kterou doprovodil radostné zakmitání nohou po jedné z vražd, se v téměř autentické podobě objevila i ve filmu Sametoví vrazi, který loni o kauze natočil režisér Jiří Svoboda. Kuna a Kopáč Černému po této scénce začali přezdívat „pacient.“
Je jisté, že členové gangu spáchali kromě pěti vražd i další zločiny (pokus o vraždu, podvod, nedovolené ozbrojování atd.), z několika činů byli obviněni, ale nebyly jim prokázány a o mnoha se asi vůbec neví. „Vraždy, o kterých se ví, jim toho zas tolik nevynesly,“ upozorňuje Viktorín Šulc. Za to, co dokázáno bylo, byli odsouzeni 18. dubna 1997: Černý a Kuna na doživotí, Kopáč na 21 let a dva spolupachatelé Irena Meierová a Petr Chodounský (podíleli se na vraždě Jaroslava Meiera) na 12 a 14 let. Po odvolání byl Meierové trest snížen na 10 let a Kunovi na 25 let. Karel Kopáč se 15. dubna 2004 ve vězení oběsil na šňůrce od pyžama.